Co vlastně zahrnují „drobné opravy v bytě?“
Při pronájmu bytu často dochází ke sporu, kdo má uhradit menší náklady spojené s údržbou bytu. Většina nájemníků předpokládá, že opravy v bytě má hradit majitel a majitel se často snaží přenést co nejvíce nákladů na nájemníka. O tom, že výměnu žárovek si musí zaplatit nájemník sám většinou není sporu, jak je to však třeba u výměny poškozeného zámku nebo opravy radiátoru?
Pokud se chystáte na pronájem bytu, možná vás to překvapí, ale pronájem bytu a drobné opravy s tím spojené řeší kromě občanského zákoníku i nařízení vlády. Za drobné opravy se podle tohoto nařízení považuje především:
- Opravy jednotlivých vrchních částí podlah, oken a dveří,
- opravy a výměny elektrických koncových a rozvodných zařízení,
- výměny uzavíracích ventilů plynu a vody a opravy vodoměrů s výjimkou hlavního ventilu pro byt,
- opravy většiny zařízení, která jsou součástí bytu (např. kamna, kotle, digestoře, vodovodní baterie, sprchy, sporák, kuchyňská linka…) včetně výměny drobných součástí těchto zařízení,
- pravidelné prohlídky a čištění zařízení, která jsou součástí bytu,
- malování, tapetování, čištění podlah, oprava omítek a čištění odpadů.
Majitelé bytu však nemohou přenést všechny náklady na nájemníky, ještě existují důležité limity. Ten první stanoví, že celková výše nákladů uhrazená nájemníkem nesmí přesáhnout částku 100,- Kč na jeden metr čtvereční bytu. Průměrná velikost bytu k pronájmu se v ČR pohybuje kolem 55 m2. V případě takového bytu nesmí úhrada drobných nákladů hrazená nájemníkem přesáhnout 5 500 Kč.
Druhý limit říká, že v případě nákladů neuvedených přímo v nařízení vlády je stanovena maximální částka 1 000 Kč na jednu opravu.
Pokud se tedy vrátíme k úvodní otázce, pak nájemníky jistě nepotěší, že výměnu poškozeného zámku či opravu radiátoru by měl uhradit sám.